Martině.

Někdy je to lepší, někdy horší, ale pořád je to dost dobrý. Máme se rádi a snad má někdo rád i nás.

...jak je krásná, štíhlá a ztepilá, kanadská sosna ve větru,

rozesmátá a věčně opilá, v úzké sukni a ve svetru,

rudé vlasy lítaj kolem její hlavy, kámoší s Puškinem a s Mánesem,

sotva jeden fór dovypráví, její audina mizí za lesem,

i když  nemluví moc vybraně, a je někdy pěkná potvora,

je to pořád krásně na hraně, s láskou ji vyhlížím oknem do dvora,

děkuju osudu za tu přízeň, že si mne mezi všemi zvolila,

promiňte, ale teď mám žízeň, jdu sní, i když mne vínem polila...