Pradávno se potvrdilo, že pro výkon jakékoliv funkce v české státní správě je rudá knížka nezbytností. Otvírá zamčené dveře a je kulatým razítkem na kladně vyřízené žádosti o cokoliv. Být komunistou se prostě vždy vyplácelo.
Už v dobách dřevěných, kdy v porevolučním premiérském křesle zasedl člen ÚV KSČ bylo jasné, že s tím proklamováným vyrovnání se s minulostí to nebude tak horké. Soudruzi velmi brzy zjistily, že jim vlastně vůbec žádné nebezpečí nehrozí a okamžitě zareagovali. Pud sebezáchovy jim velel přizpůsobit se a nejjednodušším způsobem, jak zůstat u moci, bylo přelezení do jiné partaje. Tehdy k tomu situace přímo nahrávala, protože antikomunisté byli umlčeni a pseudohumanistická benevolence ostatních je k tomu přímo vybízela. Situace se vyvinula tak, že většina partají byla zaplevelena komunisty a tohoto stigmata už se nikdy nezbavily.
Jihočeští studenti stávkují a drží hladovku, čímž jasně dávají najevo svůj nesouhlas s instalací jakési komunistky do funkce místní radní pro školství. Hejtman se sice tváří jako demokrat, mluví jako demokrat, ale chování má ukázkově bolševické. Ale lidé se skutečně chovají jako ovce a to, že jim hlavouni mnoho let jen prachsprostě lžou, jim ani snad nevadí. Aktivita študáků je chválihodná, protože tady v tom apatickém stádě je to výjimka, ale v celkovém vyznění je to pouze detail. To, že v Budějicích se dere do funkce nějaká bezvýznamná členka strany, je zanedbatelné. O stopadesát kilometrů severněji se na pražský hrad žene celé stádo komunistů, ale to nechává všechny jaksi v poklidu, ačkoliv se zde schyluje k mnohem většímu průšvihu. Dva hlavní bolševičtí kandidáti, jeden slizoun a druhý hulvát, jsou skutečně ukázkovými reprezentanty své rodné strany. Komunistický prezident, to je fakt zlý sen.
Nikdo se nemůže divit, že ve společnosti panuje již delší čas blbá nálada. Je to jen důsledek dlouhodobě zanedbávaných a neléčených neduhů. A komunista na hradě k nápravě rozhodně nepomůže.
