...jak je krásná, štíhlá a ztepilá, kanadská sosna ve větru,
rozesmátá a věčně opilá, v úzké sukni a ve svetru,
rudé vlasy lítaj kolem její hlavy, kámoší s Puškinem a s Mánesem,
sotva jeden fór dovypráví, její audina mizí za lesem,
i když nemluví moc vybraně, a je někdy pěkná potvora,
je to pořád krásně na hraně, s láskou ji vyhlížím oknem do dvora,
děkuju osudu za tu přízeň, že si mne mezi všemi zvolila,
promiňte, ale teď mám žízeň, jdu sní, i když mne vínem polila...