Má to nejvyšší na světě ale prapodivně zařízený, jen co je pravda. Spravedlnost nespravedlnost, na to já vám seru, ať se každej stará, jak umí. Jeden se může přetrhnout a hovno, kdežto druhej je pěknej hajzl, ale má se dobře.
Jeden vobejda, celoživotní vopilec, udavač a flákač, vodpornej tělesně i duševně, se nějakým řízením vosudu stal prezidentem. Vono to nebylo až tak úplně tím vosudem, ale spíš jeho pokřivenym charakterem a bolševickejma rejdama a intrikama, ale to už je celkem známo a pravděpodobně s tím teď už nikdo nic nenadělá. Byl zvyklej mít se dobře, za všech režimů, protože byl pěkně poddajnej a ohebnej a tak se prostě dobře měl. Bohatej fotr, ameriky, drahej chlast a děvky, to byl sen a životní program jeho a jemu podobnejch kumpánů. K tomu neplodný a nicneříkající intelektuálský kavárenský kecy a to jsou předpoklady pro vládnutí neoddiskutovatelný.
Nebyl zvyklej nikdy nikomu nic vysvětlovat a dodržovat nějaký zásady a pravidla. Tak se jeho život zcvrknul do nicnedělání, nezvedenejch pijatyk na Hrádečku, střídání holek, planýho klábosení vo ničečm a vobčasnýho demonstrativního zavření do fešnýho kriminálu, kde jiní trpěli hlady a řetězy na samotkách, kdežto von psal dopisy Olze a nechal si do basy donášet panský žrádlo z restaurace. To vše dobře honorováno zaslepenejma zahraničníma bojůvkama, který bohužel prohlédly poněkud pozdě.
Když se poté na ÚV KSČ řešilo, kdo bude po zpackaný revoluci na hradě, samosebou von byl jedničkou. Druhýho takovýho, kterej by takhle vzorně spolupracoval, by soudruzi skutečně nenašli. A tak zázračně zjevivší se novokapitalisti s rudejma knížkama v šose s úsměvem přihlíželi, jak se jejich moc politická postupně přetavuje v moc ekonomickou a k tomu jim svítí tento padlej anděl přímo z hradu. Národ se zpočátku taky smál, ale čím dál míň a pak už jen spíš zíral a skřípal zubama.
Mezitím se měnily ochranky, doktoři, manželky a milenky, ale jak se všeobecně ví, prachy sou největší afrodiziakum, i když jejich majitel je vodpornej a smrdí. Všechny držely huby a krok, protože třebaže byl dotyčnej prase, byl to přece jen známej ksicht a měl pár stejně schopnejch kamarádů. Jen ten nezřízenej život měl za následek zdecimování jeho hříšnýho těla, takže se z něj zásluhou doktorů stal votlemenej a poslintanej bernardýn s holí a pytlíkem chcanek v kapse.
Myslel si ale, že von je geroj a může pořád. Jedna z jeho potenciálních milenek si ale pustila hubu na špacír a je zle. Ten, kterej se celej život choval jako hovado, se dovolává jakýsi slušnosti a s ním i jeho stejně postižený kámoši. Nezasloužíš si nic jinýho, než výsměch a pohrdání. Chcípáku, tak na tebe taky došlo a pamatuj si, bude hůř. Spravedlnost, alespoň malinkatá, existuje.
