Městys.

Bývala země česká v minulosti ozdobena množstvím měst a vesnic, jež jako perly byly rozesety po kopcích a v údolích. Leč toto rozdělení se pravděpodobně neosvědčilo, poněvadž k těmto přibylo něco, co se mě osobně neskonale hnusí.

Slyšíte, jak odporně to slovo zní? Městys je jakýsi paskvil, který neví, kam by se zařadil. Vesnicí být nechce a města ho mezi sebou nesnesou. Po staletí jsme žili pospolu, jedni z města, druzí vesničané a nebyl problém. Až kdosi přemoudřelý a nedoceněný přišel s nápadem, že tu něco schází. To něco je jakási zmršenina, ani ryba, ani rak, prostě městys. Onomu povýšení pravděpodobně předcházel návrch, poté schvalování místní, schvalování centrální a nakonec přepisování všeho, čím by mohl onen nový městys někoho ohromit. To zajisté nebylo zadarmo a nemálo přihlížejících by ony prostředky dokázalo investovat daleko smysluplněji. Leč je dokonáno a mne zahlcuje odpor, když projížděje vesnickou návsí, prohlížím si zbrusu novou ceduli s tím ohavným slovem. Obyvatelé těchto povýšených sídel se jistě cítí daleko lépe, poněvadž již je nelze titulovat sprostými venkovany.

Jen by mne zajímalo, jak se oni sami titulují mezi sebou.