A zatím na hradě začíná hostina...

...tuk teče po bradě, kouří se z komína. V čele bohatě prostřeného stolu se rozvaluje hradní pán a se samolibým úsměvem přehlíží předkloněné služebnistvo. Dílo se mu daří, protivníci zuří a není důvod pranic měnit.

V podhradí zuří koaličně opoziční válka, nad střechami létají strašlivá obvinění a trestní oznámení, ale v hradní trucovně panuje spokojenost. Pán z Hradčan si vzal do hlavy, že bude po jeho a nikdo mu do toho nebude kecat. Žádný z těch hlupáků přece nemá nárok snižovat jeho erudici a poddaní prostě musí ocenit nesmírné zásluhy na záchraně demokracie v zemi. Občas sice naoko zahartusí nad úrovní zdejší scény, ale ve skutečnosti se tetelí blahem, protože může ukazovat zuby a svoji moc. Jeho nadutost a ješitnost dosáhly vrcholu.

Hradní rada starších zásadně neuznává poddanými pracně vybojovaná stavovská práva, protože kam bychom pak přišli, kdyby do toho každý kecal a podkopával naši nezpochybnitelnou snahu o demokracii po našem. Ústavní soud sice občas pronese nějaký nesouhlasný názor, ale s tím se nějak počítá, jsou to prostě kverulanti a když se nám je nepodařilo umlčet, musíme je brát jako nutné zlo. Však oni si psi občas zaštěkají, karavana se však pokojně sune dál naším směrem. Tak to bylo v minulosti vždycky a bude to i nadále.

Souboj se šafářem ze Strakovky se tak dostává do roviny kdo s koho. Na jedné straně je však obrovská výhoda v bezskrupulóznosti jednoho a stejně tak na straně druhé stejně velká nevýhoda v nerozhodnosti a slabosti druhého. Zdá se, že vítěz tohoto klání je předem daný, ale nepřehlednost bitevního pole a nevypočitatelnost některých protivníků nutí k obezřetnosti.

Teď se teprve ukáže, kdo je kdo a o co mu vlastně jde. A bude to možná hodně překvapivé.