Je všeobecně známo, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. České specifikum je pravděpodobně v tom, že jsme mimo jiné zapomětliví a nepoučitelní. Podle průzkumů o sobě nemáme moc valné mínění a současnost tomuto fenoménu odpovídá. Jsme ješitní, líní a vyčůraní pijáci piva, ale ona nepoučitelnost se táhne jako červená nit celou naší historií. Posledním případem je žhavá současnost, kdy se v mnohokrát opakujících volbách dostávají stále znovu k moci kritizované strany a všeho schopní nýmandi.
Jinak si nelze vysvětlit stav, kdy největší a nejvlivnější partaje, v minulosti totálně profláknuté, opakovaně ve volbách získávají svých pětadvacet procent a nerušené praktikují svoji destrukční politiku. Občanští, sociální a komunističtí demokraté, za zdatného přispění všelijakých lidových a jiných poskoků, se dopustili v minulosti obrovských zločinů, ale své sklerotické a jinak postižené voliče nikdy neztratili. Je tu samozřejmě klimbající a mlčící většina, ale tu se podařilo menšině zrárně otrávit a umrtvit. Zdá se, že tento stav je zakonzervován a není boha, jenž by toto změnil.
Ještě nikdy se nic samo nezměnilo a nevyřešilo. A jestliže se něco neosvědčilo, není jediný důvod v tom setrvávat. Je několik způsobů, jak ono nevyhovující změnit. Jen si vybrat ten správný.