Haló, pane premiére, co je s panem Michálkem?

Jak bývá v téhle pralesní republice zvykem, i kausa Drobil kontra Michálek byla zdárně zametena pod koberec. Kdyby ovšem pod ten modrooranžový koberec někdo nakoukl, zhrozil by se, co tam je za ta léta hnusu.

Za posledních dvacet let je to hromada sraček. Vypadá to, že občanští i sociální demokraté tehdy začali hrát jakousi obskurní a protistátní ligu o tom, kdo udělá víc průšvihů a křiváren. Měli a mají na to ve svých týmech skutečné kapacity a tak skóre utěšeně narůstá na obou stranách. Mne v té haldě hnusu zaujalo jméno pana Michálka, jenž asi dojel na to, že jako jediný z těch tisíců bojovníků proti korupci to vzal za své a byl za tu opovážlivost po zásluze potrestán.

Všichni namočení v této sviňárně jsou z obliga. I pan Drobil se svým držkatým poradcem, které na čas uklidili a po opadnutí emocí se tiše vrátí na své posty. Jen slušný a zákonůdbalý pan Michálek, jenž jako jediný poslouchal zákon, stojí frontu na pracáku a nestačí se divit. Ve vyspělé demokratické zemi, kde již dávno láska zvítězila nad lží a nenávistí, by se to asi stávat nemělo. Ale naivita není snad trestná.

Pane Nečasi, jak jste ohodnotil čin pana Michálka a jak čin pana Drobila? Kdo z nich se vlastně provinil a jak byl onen provinilec potrestán? Cosi tady strašně smrdí, měl byste s tím něco dělat.