Cigánům, těm je tu hej.

Přihlásil se do oblastní buňky Národní strany na severu Čech jistý cikán a mermomocí se chtěl  zapojit do jejich činnosti. Holohlavci to nejprve brali jako provokaci nebo blbý vtip, ale onen dotyčný černoch je přesvědčil, že už mu chování jeho nepřizpůsobivých spoluobčanů leze krkem, po dobrém to s nimi nejde a nadšeně horoval pro všemožné represe.

Vidí, jak oni zneužívají naší tolerance a dobrosrdečnosti, okrádají a terorizují spoluobčany, páchají zločiny a nemají nejmenší chuť cokoliv změnit. Naprosto chápe rozčilení a znechucení většinové populace a není mu jasné, proč je stát tak zaslepený a nečinný. Jasně projevil názor, že situace už je neúnosná a je třeba přistoupit k radikálnímu řešení. Zlo cikánské je nesmírné a je nutno ho vykořenit.

Nastínil plán, jak do tmavé komunity nainfiltrovat informátory, vyškolit provokatéry a vytrénovat úderná trestná komanda a jakým způsobem si naklonit vlivné lidi a přesvědčit o své pravdě veřejnost. Jeho teorie o tom, že s černými to po dobrém nejde sklidila velký ohlas a vyvolala četné podnětné diskuse i mimo stranu. Následně přivedl do partaje ještě mnoho podobně zapálených tmavočechů a jejich nadšení pro dobrou věc bylo neuvěřitelné. Zdálo se, že problém, s nímž si nevěděly rady celé generace, spěje ke konečnému řešení.

Pak se ozvala rána a předseda se probudil. Dobrá nálada byla rázem pryč. Naučeným chmatem zjistil, že mu chybí peněženka a zlatý řetěz na krku. Letmým pootočením zaregistroval prchajícího černovlasého chmatáka a nad ním sedící a chechtající se kos mu na rameno poslal teplý a slizký pozdrav. To se to obyčejné zdřímnutí na lavičce v parku fakt nevyplatilo.